Především online hry fungují často také jako sociální sítě. Lidé zde spolu komunikují, spolupracují nebo vytvářejí své sociální skupiny. Stejně jako u sociálních sítí zde tedy mohou děti narazit na nevhodný obsah jako jsou nadávky, hate speech nebo pokusy o manipulaci. Většina her však umožňuje zablokovat si ostatní vybrané hráče, kteří se takto vyjadřují nebo se dopouštějí nežádaného chování na dětech. Ujistěte se tedy, že ve hrách, které děti hrají je toto možné a případně jim ukažte, jak si mohou někoho zablokovat nebo jak problematické chování reportovat poskytovatelům hry.

Stejně tak mohou být online hry místem, v němž může dojít ke vzniku kybergroomingu - někdo se bude snažit dítě (ale i dospělého) zmanipulovat a vylákat k osobní schůzce. Lidé sice mohou ve hrách narazit na nové kamarády se kterými se setkají i v osobním světě. Je třeba (především) dětem pravidelně vštěpovat, že i ve hře se může někdo vydávat za někoho jiného, než ve skutečnosti je. Pokud již se s nějakým spoluhráčem rozhodne pro osobní kontakt, tak by měl být dopředu ověřen. Více k tématu v kapitole kybergrooming.

Dalším častým problémem zejména online her a multiplayerových her je nabízený placený obsah. Jedná se o možnosti “vylepšení” postavy či jiných aspektů hry, za které se platí nad rámec základní verze hry. Dítě tak může sklouznout k nakupování různých doplňků do hry (např. "lootboxy", které obsahují náhodný obsahy apod.). V některých krajních případech se může uchýlit až ke krádeži peněz od rodičů nebo zneužití mobilního tarifu pro nakupování těchto doplňků pomocí SMS zpráv.