Rodiče by měli uvažovat o hrách pozitivně, ne jako o něčem špatném, infantilním apod. Vhodnost her, je dobré dětem vysvětlovat ne zakazovat. Takový přístup ke hrám může rodiče nebo i pedagoga (preventistu) v očích dítěte naopak zdiskreditovat a přesvědčit dítě o tom, že dospělý o hrách nic neví, nerozumí jim. A co je ještě horší nemá zájem jemu  a jeho potřebě hře nebo hrám porozumět. Hry tvoří nedílnou součást naší společnosti, i když se to některým nemusí líbit. Hra v reálném životě je nedílnou součástí dětství a patří do jistého věku k hlavním dětským přirozeným aktivitám. Také se může i stát, že právě nedostatek hry si poté člověk může nepřiměřeně věku „kompenzovat jinou hrou či závislostí na ní pak celý život. Pro úspěšnou prevenci je třeba s dětmi o hrách vhodně - hodně komunikovat, i se zajímat o to, co hrají. Rodiče se tak svých dětí mohou třeba ptát na to co hrají nebo aby jim to ukázali. Poté mohou třeba zvážit, zda je hra pro dítě vhodná. V případě, že si nejsou jistí, pak použít některé z nabízených  služeb, které se věnují přístupnosti her dětem podle věku. Pokud má rodič opravdu zájem o své dítě, může ho požádat i to, zda by si s ním mohl danou hru zahrát, aby lépe pochopil jeho svět a zájmy či mu vysvětlil o co v „jeho světě her“ jde.

V případě obavy, že by dítě mohlo směřovat k závislostem, je třeba zajistit několik věcí. V první řadě je třeba dítěti nabídnout dostatek jiných aktivit, které jej baví a kterými by mohlo vyplňovat volný čas. Není však dobré dítě přetěžovat a hraní mu zakazovat úplně, protože to může dospět zase k jiným nechtěným důsledkům. Stejně tak je důležité dítěti poskytovat dostatečné rodinné zázemí, kde nejsou výrazné rozkoly, nejistota, nedostatečně bezpečné prostředí, neurčené hranice v rodině (hádky mezi rodiči apod.). Takovéto prostředí může mít za následek to, že dítě bude hledat v hrách únik, útěk od takovéto reality a tím může snadněji spadnout do závislosti.