V první řadě je třeba zdůraznit, že hry samy o sobě nejsou nebezpečné, mají i další aspekty související například s kreativitou či rozvojem, trénováním paměti apod.⁸ Počítačové hry jsou ale dnes velmi dostupné, je možno je hrát téměř kdekoliv. Vzhledem k tomu, jak fungují mohou často požadovat po hráči, aby v nich opakovaně trávil velké množství času. Pokud člověk začne ztrácet kontrolu nad dobou, kterou u her tráví, tak může poměrně jednoduše sklouznout k vytvoření závislosti. Nejde však pouz o dobu o kterou u hraní tráví, ale především o to, že hraní využívá jako způsob jak se vyrovnávat s nějakými jinými problémy. Řada hráčů může hrát i 12 hodin denně ale o závislosti u nich mluvit nemůžeme, protože mají hraní pod kontrolou.⁹ Nejvíce k závislosti tíhnou žáci druhého stupně. Průběh vytvoření závislosti je většinou postupný.

Člověk začne ve hře trávit stále více času, a to postupně i na úkor jiných aktivit (u dětí především na úkor volnočasových kroužků nebo trávení času s vrstevníky offline). Později může již čas strávený ve virtuálním světě převažovat nad časem v reálném světě. Pro závislého se tak virtuální svět stává jeho realitou, která mu umožňuje naplnit téměř všechny vjemy z fyzického světa (prožitek, dobrodružství, sounáležitosti, výzvy, vítězství…). Závislost se může projevovat i úzkostnými stavy v případě, že člověk netráví čas ve hře. Dlouhotrvající závislost může mít za následek i fyzické (nadváha, poškození páteře, přetěžování zraku) a sociální problémy (nezačlenění se do kolektivu, sklony k sociální izolaci…).¹⁰

Závislost na počítačových hrách bývala dříve řazena pod problémy spojené s patologickým hráčství (gamblingem) ale s tím má společného pouze málo. Z tohoto důvodu byla závislost na počítačových hrách dle Mezinárodní klasifikace nemocí vyčleněna jako vlastní diagnostikovatelná porucha.¹¹