Možná se divíte, kde se bere tolik agrese na internetu. Na internetu totiž máme do značné míry možnost skrýt svou identitu. Můžeme si  zde toho dovolit více než v offline světě. Často zde také děláme věci, které bychom jinak nedělali. Některé jedince to může vést k tomu, že na internetu budou jednat o to agresivněji, v přesvědčení, že takovéto jednání může zůstat bez povšimnutí nebo postihu. S touto anonymitou souvisí také disinhibice - ztráta zábran v komunikaci, která se projevuje například tím, že na internetu často uděláme nebo napíšeme věci, které by byly v reálném světě nepřístupné.³ Domnělého bezpečí internetu využívají i útočníci, kteří by v reálném světě neměli fyzickou převahu. Dochází i k potlačení autority, k pocitu “všichni jsme si rovni”. Nevíme, jaký společenský status má osoba, se kterou si píšeme, mizí obavy z otevření  se před někým, kdo má v realitě vyšší společenský status, než je ten náš. Agrese na internetu může mít řadu projevů a podob. Může být zdrojem pro jevy jako je kyberšikana, kyberstalking nebo hatespeech. Všechny tyto jevy musíme totiž brát jako projevy agrese a ne něco, co je zapříčiněno samotnými technologiemi. Ty fungují především jako nástroj a zprostředkovatel takového chování.