Hate speech neboli nenávistný projev vnitrostátní právo nedefinuje. Obecně jej však můžeme chápat jako: „všechny formy projevu, které šíří, podněcují, podporují nebo ospravedlňují rasovou nenávist, xenofobii, antisemitismus či jiné projevy založené na intoleranci, včetně netolerance vyjádřené agresivním nacionalismem a etnocentrismem, diskriminací, nepřátelstvím vůči menšinám, migrantům a lidem přistěhovaleckého původu“. Nad rámec těchto uvedených projevů se však obětí nenávisti mohou stát i přímo příslušníci různých skupin či pohlaví - ženy, homosexuálové, fyzicky postižené osoby atd.¹

Hate speech v online prostředí jsou produkcí již představené disinhibice v kyberprostoru, stavu, kdy lidé ztrácejí zábrany a dovolují si mnohem více, než by si dovolili v reálu. Důležitou roli v produkci hate speech mají také sociální bubliny, které uzavírají člověka do podobně názorově smýšlejících skupin. Mohou také vyvolávat či podporovat vznik a projevy nenávisti či agrese.