Většina konspiračních teorií obsahuje tři principy. Prvním principem je to, že se nic neděje jen tak náhodou, tedy že vše, co se děje, má nějaký účel, děje se to plánovaně. Za daným „plánem“ většinou stojí spiknutí elit (například politiků, milionářů, nadpřirozených tvorů) vůči obyčejným lidem. Dalším principem je tvrzení, že nic není tak, jak se zdá, vždy existuje jiné vysvětlení, než jaké nám poskytují oficiální autority. Třetí tezí je propojenost. Tedy že za každou konspirační teorií je nějaký „vzorec“ a souvislost s ostatními konspiračními teoriemi.¹ Konspirační teorie vypadají často složitě a zamotaně, nikdy ale nejsou tak moc složité, aby je lidé nedokázali pochopit. Díky těmto principům mohou teorie zdánlivě „dávat smysl“. Celková teorie zní sice smysluplně, ale chyba je v nepravdivých základech, na kterých je postavená.²