Ve značném počtu případů kyberstalker nikdy svou oběť nejprve “naživo” neviděl. Vyhledal si ji na internetu, kde ji identifikoval jako zranitelnou. Hlavní motivací kyberstalkera je získání moci nad obětí, přičemž se toho snaží docílit skrze získání maxima osobních informací.

Pomocí těchto informací se snaží vytvářet realističtější hrozby a postupy vydírání a zvyšovat tím strach oběti. Kyberstalkeři využívají telefonní čísla, adresy, ale i osobní koníčky a záliby k tomu, aby útočili na soukromí svých obětí. Útočník zjistí, které věci dokážou oběť rozrušit, a tuto informaci použijí k jejímu dalšímu obtěžování.²

Rozdělovat (kyber)stalkery můžeme podle velké řady kritérií. Například ve článku od E-bezpečí nalezneme typy jako Uctívač, Bývalý partner, Neobratný nápadník, Ublížený pronásledovatel, Sexuální útočník nebo Poblouzněný milovník.³