Hra
Příběh: Hra 🎮
Nůďák, teda Vanda, a já jsme včera slavili deváté narozeniny. Pro mě to byly ty nejdůležitější narozeniny v životě, protože jsem dostal svůj první mobil. Popravdě, nejdříve jsem si přál štěně, ale pak spolužák Ota Komárek dostal k Vánocům mobil a já se rozhodl, že chci taky takový. Ota Komárek, kterému všichni ve třídě přezdívají Hmyzák, je třídní machr. Vždycky má jen ty nejsuprovější věci a já teď mám stejný mobil jako on.
Paráda. Hned jsem se pustil do jeho objevování. Nebyl to jen tak obyčejný mobil, byl chytrý a uměl se připojit do Onlajn světa. Obrázky, písničky, videa, ale hlavně spousta her. Ty byly ze všeho nejlepší. Byl jsem zrovna uprostřed závodní hry, když v tom do pokoje vtrhla Vanda. „Edo, pojď si s námi zahrát fotbal.“
Rozhodni, co Eda udělá:
Kdyby Eda hrál na mobilu...
Tohle mi snad Nůďák dělá naschvál. Zrovna teď, když je to taková legrace. „Neruš, Vando, hraju svoji oblíbenou hru!“ Jenže Vanda pokračovala: „Koukáš do mobilu už skoro dvě hodiny.“ „Nepoučuj a běž si hrát sama!“ okřikl jsem ji. Vanda sklopila oči a odešla smutná pryč.
Chvíli mi jí bylo líto, ale Hmyzák, třídní machr, o kterém už jsem vám povídal, vždycky říká, že s holkama je jenom potíž. Pořád brečí nebo se tváří uraženě. Na správného chlapáka tyhle holčičí nesmysly neplatí. Za chvíli jsem na Vandu i fotbal zapomněl. Podařilo se mi předjet nejrychlejšího závodníka ve hře a stal jsem se novým šampiónem.
To budou kluci ve třídě koukat, až se jim zítra pochlubím. Příští den jsem ze školy utíkal rovnou domů, abych mohl pokračovat ve své oblíbené závodní hře. Čím jsem byl lepší, tím větší to byla výzva a tím více mě hra bavila. Nůďák seděl na posteli, četl jednu ze svých knih a nepromluvil se mnou ani slovo.
Odpoledne za námi přišla do pokoje mamka. „Ty ještě pořád hraješ? Už to konečně vypni a ukaž mi své domácí úkoly.“ „Žádné nemáme,“ řekl jsem rychle. „Ale máme,“ opravila mě Vanda. „Tak co bude s těmi úkoly?“ naléhala mamka. „No jo pořád!“ odsekl jsem jí.
To mámu docela naštvalo, protože při odchodu z pokoje bouchla dveřmi. Večer jsem nemohl vůbec usnout. Musel jsem pořád přemýšlet, jak bude asi pokračovat závodní hra. Pak mě to napadlo. Potichu jsem se vykradl z postele, sebral mobil ze stolu a šup s ním zpátky pod peřinu, abych nevzbudil Nůďáka. Hra byla stále napínavější. Usnul jsem až pozdě v noci. Nesnáším rána, ale tohle ráno jsem byl totálně v „kreši“. Tak říká Hmyzák chvílím, kdy je vám opravdu hrozně nebo si nevíte rady. Mně bylo hrozně. Bolela mě hlava, oči a byl jsem příšerně unavený.
Chtěl jsem se ulít ze školy. Ale když jsem se přiznal, že jsem skoro celou noc hrál na mobilu, musel jsem do školy za trest. Aby toho nebylo málo, ve škole jsem dostal poznámku za hlasité chrápání, protože jsem samou únavou usnul. Z posledních sil jsem se loudal cestou ze školy přímo do postele a probudil se až druhý den ráno.
Byl jsem rád, že už nejsem tak unavený, protože byl zrovna čtvrtek a každý čtvrtek chodím hrát s dětmi z naší ulice fotbal. Ze školy jsem utíkal nejkratší cestou rovnou na hřiště. Byli tam všichni mí kamarádi, ale když jsem na ně volal, dělali, že mě neslyší, a nevšímali si mě. Vrátil jsem se domů smutný a taky trochu naštvaný. „Co tak brzo?“ vyzvídala Vanda už ode dveří. „Jsou to zrádci, nechtějí si se mnou hrát. Nechceš si se mnou zahrát fotbal ty?“ „Nechci,“ odsekla Vanda a pokračovala, „když jsme si s tebou chtěli hrát, neměl jsi nás čas, teď si nechceme hrát my s tebou.“
Podívej se také na:
Co by se stalo, kdyby šel Eda ven
Kdyby Eda šel ven...
Tohle mi snad Nůďák dělá naschvál. Zrovna teď, když je to taková legrace. „Neruš, Vando, hraju svoji oblíbenou hru!“ Jenže Vanda pokračovala: „Koukáš do mobilu už skoro dvě hodiny.“ Podíval jsem se na hodiny. Páni, Vanda měla pravdu, hrál jsem už skoro dvě hodiny. A vůbec jsem si toho nevšiml. „Tak jo,“ odpověděl jsem Vandě. Mobil mi přeci neuteče.
Později se k nám přidaly také děti z ulice, a protože jsme měli s Vandou narozeniny, přinesly každému z nás něco dobrého. Byly to moje nejlepší narozeniny. Měl jsem radost ze svého mobilu i fotbálku, který jsme si zahráli s kamarády. Před spaním jsem ještě potají snědl několik gumových bonbónů. No co – deváté narozeniny slavíte jen jednou.
Podívej se také na:
Co by se stalo, kdyby Eda hrál
Ponaučení
A tím končí první dobrodružství Edy v Onlajn světě. Naučil se, že mobil je dobrý sluha, ale špatný pán. A co to znamená? Nejen mobil, ale také tablet nebo počítač nám slouží k práci i zábavě. Vzpomeňte si, kolik zajímavostí na mobilu dokáže Eda najít.
Musíte si ale dát pozor, aby se tyto přístroje nestaly vaším pánem a nezačaly vás ovládat. Pokud s nimi strávíte příliš mnoho času, můžete stejně jako Eda ztratit kamarády a být oškliví na lidi, které máte rádi. Nezapomeňte také chránit své zdraví. Víte přeci, jak bylo Edovi, když hrál celou noc a den na mobilu.
Minikvíz ⭐
Teď když znáš příběh, troufneš si na náš minikvíz? 😜 Najdeš v něm čtyři rady, ale jen jedna je správná.🤯