Onlajn kamarád
Příběh: Onlajn kamarád 😳
Domácí úkoly mají jen jedinou výhodu, a to že k některým z nich potřebujeme počítač. Občas se mi totiž podaří přemluvit Vandu, abychom si kromě úkolů užili v Onlajn světě trochu srandy. Ne vždy se ale shodneme na tom, co budeme na počítači dělat a tak se čas od času semele pořádná rvačka. Při jedné z nich se nám podařil pěkný kousek! Nechtěně jsem strčil do počítačové myšky. Klik.
Na obrazovce počítače se začaly rychle míhat nejrůznější zprávy, které se podobaly novinovým inzerátům. Zprávy neustále přilétaly a zase odlétaly neznámo kam. V jedné z nich stálo: „Hledám kamaráda, co rozumí legraci, odepiš.“ Rychle jsem na ni kliknul, aby mi nikam nezmizela. Vanda hned začala jančit: „Mně se to celé nezdá, Edo.“„Nepruď, Vando,“ odstrčil jsem ji rukou a začal psát: „Jmenuji se Eda a je mi 9 let.“ Za chvilku se ozval krátký tón a pod ním se objevila zpráva.
„Ahoj Edo, kamarádi mi říkají Pepe a je mi taky devět.“ „Páni, to mám ale štěstí,“ zašklebil jsem se na Vandu a rychle odepsal Pepemu: „Jsem tady dnes poprvé a rád bych se dozvěděl, jak to tady chodí.“ Vyměnili jsme si s Pepem několik zpráv. Dozvěděl jsem se, že bydlí kousek od nás a má dva starší bráchy a psa, kterému říkají Pan Fox. „Páni, psa jsem si vždycky přál,“ svěřil jsem se Pepemu. „Já mám jenom ségru, ale pes je podle mě mnohem lepší.“ Když si to Vanda přečetla, dostal jsem od ní další pohlavek.
„Nejspíš vůbec žádného psa nemá,“ řekla nafoukaně Vanda a zaťukala si na čelo: „Nesmíš všemu hned uvěřit, Edo.“ „Prostě jen závidíš, že jsem si našel nového kamaráda! Ukážu ti, že Pepe mluví pravdu.“ Poprosil jsem Pepeho, aby nám poslal fotku Pana Foxe. Trvalo to jen chvilku a z obrazovky počítače na nás koukal roztomilý pejsek.
„Supr čupr fotka,“ napsal jsem Pepemu. Vanda jen ohrnula nos a raději už nic neříkala. Pan Fox byl opravdu moc hezký a Vandě se líbil, i když se tvářila, že ji to nezajímá. Ještě ten den dostal Pepe skvělý nápad: „Nechcete si se mnou a Panem Foxem zítra vyrazit na zmrzlinu?“
Rozhodni, co Eda udělá:
Kdyby Eda šel na zmrzlinu...
„Procházka v parku nemůže nikomu ublížit,“ rozhodla Vanda a dodala, „je tam mnoho lidí, určitě budeme v bezpečí.“ Sraz byl ve čtyři hodiny u velkého dubu. Stáli jsme tam už pěknou chvíli, když se v kapse od kalhot ozvalo hlasité cink. Na mobilu mi právě přistála zpráva od Pepeho: „Pan Fox se ztratil, když jsme procházeli kolem starého nádraží. Potřebuji vaši pomoc!“ „Musíme pomoct kamarádovi!“ řekl jsem rozhodně. Vanda mě ale zastavila. „Rodiče nám přeci zakázali tam chodit!“ „Jak by bylo tobě, kdyby se ti ztratil tvůj pejsek?“ zeptal jsem se Vandy.
„Už jsem se rozhodl, pomůžu Pepemu.“ „Tak počkej,“ řekla Vanda, „půjdu s tebou, ale vůbec se mi to nelíbí.“ Za chvíli jsme dorazili ke starému nádraží. Dnes tam nebyla ani noha, dokonce ani Pepe. „Určitě hledá Pana Foxe uvnitř,“ napadlo mě. „Já se bojím, Edo.“ „Nebuď poseroutka, Vando.“
„Přeci nevěříš na strašidla.“ Opatrně jsme vešli dovnitř. „Pane Foxi?“ zavolal jsem a zapískal. Ozvala se jen moje ozvěna. Musím přiznat, že uvnitř už jsem nebyl takový hrdina, ale před Vandou jsem nemohl nic říct. „Pane Foxi? Pepe?“ zavolala tenkým hláskem Vanda. Procházeli jsme postupně chodbou, která byla stále temnější. Najednou jsem ve stínu uviděl postavu muže. Nemohl to být Pan Fox ani Pepe. Muž měl černé oblečení, ze kterého vyčuhovala jen plešatá hlava. Hned jak nás uslyšel, otočil se a klidným hlasem na nás promluvil.
„Ty budeš Eda a tohle je jistě tvoje sestřička Vanda.“ Do široka se usmál a v puse mu chyběly snad všechny zuby. „Překvapení,“ řekl zlomyslně. „Utíkéj!“ zakřičela Vanda a tak jsme se dali na útěk. Nestihli jsme se přitom ani ohlédnout. „Tohle dobrodružství bylo jen o vlásek,“ řekla celá zadýchaná Vanda. Nemohl jsem popadnout dech, ale na jednu větu jsem se přeci ještě zmohl: „Já už nikdy o žádném Onlajn kamarádovi nechci ani slyšet!“
Podívej se také na:
Co by se stalo, kdyby Eda nešel
Kdyby Eda nešel...
Jen co si to Vanda přečetla, začala sýčkovat: „Přeci bys nešel na schůzku s cizím člověkem.“ „Není cizí, je to můj kamarád a navíc nám poslal svoji fotku, já mu věřím,“ bránil jsem se. „Ty taky uvěříš všemu, Edo! Říkal, že bydlí kousek od nás. Ale do školy s námi nechodí. Co když tu fotku někde ukradl.“ „Nehraj si na detektiva, Vando.“ „Ať se ti to líbí nebo ne, řeknu o schůzce rodičům,“ pronesla rozhodně Vanda. „Neřekneš.“ „Řeknu.“ A tak se semlela další rvačka.
Najednou se v pokoji objevila mamka. „Co se tady děje?“ zeptala se přísně. Vanda jí všechno vyklopila. O mém novém kamarádovi, Panu Foxovi i naší schůzce v parku. Myslel jsem, že se na nás bude zlobit, tedy hlavně na mě. Ale naopak. Maminka nás pochválila, že jsme jí o schůzce řekli. Dohodli jsme se, že napíšeme Pepemu společně a máma s tátou nás na schůzku doprovodí. A co se nestalo?
Pepe na schůzku nikdy nedorazil a také už nám nikdy nenapsal. Nejspíše se zalekl maminky a tatínka, protože nebyl tím, za koho se vydával. „Nejvíce se mi bude stýskat po Panu Foxovi, i když nejspíš žádný neexistuje,“ postěžoval jsem si. To jsem ještě netušil, kamarádi, jaké překvapení na mě bude čekat pod vánočním stromečkem.
Podívej se také na:
Ponaučení
A tím končí druhé dobrodružství Vandy a Edy v Onlajn světě. Naučili se, že méně je někdy více. A co to znamená? Není důležité mít hodně kamarádů, ale kamarády, které opravdu znáte. V Onlajn světě je mnoho lidí, kteří se vydávají za někoho jiného, aby se k vám dostali blíže.
Umí být přátelští, vyslechnou vás, někdy dokonce pomohou, ale ve skutečnosti vám chtějí ublížit. Vzpomeňte si na pohádku o neposlušných kůzlátkách. Vlk se také vydával za maminku, aby mu kůzlátka otevřela. Raději se s cizími lidmi v Onlajn světě vůbec nebavte, nikdy nevíte, který z nich je převlečený vlk.
Minikvíz ⭐
Teď když znáš příběh, troufneš si na náš minikvíz? 😜 Najdeš v něm čtyři rady, ale jen jedna je správná.🤯